Sklářská výtvarnice Irena Czepcová se zabývá zejména procesuálním experimentem, ke kterému využívá převážně sklo. Její díla provází zájem o upcyklaci i světelné možnosti skla. Je spoluzakladatelkou studia penocze které propojilo různé individuality tří umělkyň. Společně jsme probíraly její začátky a studium nejen na českých výtvarných školách. Povídaly jsme si o penocze i o důležitosti práce v týmu, která je podstatnou součástí tohoto studia. V našem rozhovoru zjistíte, čím se momentálně Irena zabývá, co plánuje do budoucna i to, co si myslí o současné koronavirové krizi ve sklářském odvětví.
rozhovor no.: 14
— dělá si, co chce —
Sklo si studovala na SUPŠ Sklářské ve valašském Meziříčí a pak jsi absolvovala Ateliér Skla u Ilji Bílka na Univerzitě Jana Evenagelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Kdy ses rozhodla, že tvou cestou bude právě sklo?
Rozhodla jsem se, nejspíš, až během prvního ročníku na střední škole. Práce se sklem mě bavila a postupem času jsem si neuměla představit, že bych směřovala k jinému oboru. Studium v Ateliéru Skla u Ilji Bílka pak bylo přirozeným vývojem. Je pro mě stěžejním, jak v profesním, tak osobním rozvoji.
Využila si možnosti zahraničních stáží na Akademii Sztuk Pieknych im. Jana Matejki w Krakowie v Polsku a také na Univesity of Pécs Maďarsku. Jaké sis odnesla zkušenosti? A jaké rozdíly oproti studiu v českých školách jsi pocítila?
V Krakově, stejně jako v Pécsi, jsem byla v sochařských ateliérech. Prostorové vyjádření mi bylo bližší, než třeba malba. Postupem času se to změnilo, ale v té době jsem to tak cítila. V Polsku pro mě byla škola zajímavá, protože to byla akademie. Profesoři tam měli tradičnější přístup, ale neomezovali nás tím. Na stážisty se většinou nekladou tak velké nároky, jako na místní studenty. Obě tyto stáže, byly z mého pohledu možnostmi, jak se sebe rozvíjet a nebýt celé studium pod vlivem jednoho pedagoga. Nezanedbatelné je i navázaní nových přátelství a rozšíření pohledu na život jinde, mimo českou kotlinu.
Nemůžu opominout tvé zahraniční pracovní pobyty ve Velké Británii a v USA. Kde všude si byla?
V Británii jsem byla díky programu Erasmus na pracovní stáži. Ta byla na University of Sunderland, kde jsem pracovala pro Jeffreyho Sarmienta. Vedl tam magisterský program. Dělala jsem mu asistentku u výuky praxe studentů. Také jsem byla u vyvíjení postupů realizací jeho nápadů, od modelů v materiálu, až po finální realizace. Pobyt v Sunderlanu a možnost pracovat s Jeffem mi dala hodně zajímavých zkušeností, jsem za ní vděčná. Poznala jsem jiný přístup k práci se sklem, než který jsem do té doby znala. V USA jsem pak byla v Pilchuck Glass School, kde se mi podařilo získat dvouměsíční rezidenci v programu Emerging Artist in Residence.
Jak moc tě tato místa ovlivnila?
To hodně souviselo s mým pobytem v Sunderlandu. Asi bych neměla odvahu se do výběrového řízení přihlásit, kdybych nejela na pracovní stáž. V Pilchucku jsme byli s pěti dalšími výtvarníky. V takhle malé skupince jsme tam spolu trávili dva měsíce a mohli si pracovat každý na svém. Měli jsme hodně času soustředit se jen na práci. Potkala jsem tam fajn lidi, se kterými jsme si navzájem rozuměli, i když jsme byli každý z jiné části světa, z jiné kultury.
Je markantní rozdíl mezi uměleckým přístupem těchto dvou zemí?
Rozdíl mezi uměleckým, nebo řemeslným přístupem v Británii či ve Státech, moc nevidím. Je to hodně propojené, možná bych řekla i globalizované. Shodují se třeba v tom, že nemají sklářskou tradici, jako my a způsob jejich práce se sklem je spíše převzatý z Itálie. Hlavně na huti. Zajímalo by mě, jak by jejich přístup vypadal, kdyby u nás nebyly do roku 1989 zavřené hranice.
V tvé tvorbě využíváš převážně sklo, ale baví tě jej doplňovat a kombinovat se světelným zdrojem. Hodně experimentuješ. Shrňme si to od počátku. Jak bys charakterizovala svou tvorbu a s jakými materiály sklo kombinuješ?
Má tvorba je spíše o takovém procesuálním experimentu. Baví mě probourávaní vlastních hranic. To je mi pak prostředkem k realizaci mého nápadu. Vnímám jej, jako přirozený koloběh procesu samotného. Mé kombinace skla s jiným materiálem bych charakterizovala jako zálibu v jakési formě technicizmu. Mám ráda minimalismus, jednoduchost, čistotu materiálu, chytrou konstrukci, mechanické spoje a světlo.
Čím tě láká sklo v kombinaci se světelným zdrojem?
Ve své výtvarné tvorbě používám světelné zdroje spíše symbolicky, jako prostředek k vyjádření. Plynule mi zkušenosti s nimi přecházejí do procesu, kdy řeším jejich užitnou rovinou.
Co pro tebe sklo jako materiál znamená?
Sklo je pro mě prostředek k vyjádření. Materiál, který je i po dlouhodobé zkušenosti stále určitým způsoben neuchopitelný. Dělá si, co chce a v práci s ním je neustále jistá míra adrenalinu.
Je nějaký další materiál, s kterým by si chtěla zkusit sklo propojit?
To nevím. Zatím si vystačím s tím, s čím pracuji, nebo s čím jsem už pracovala. Na druhou stranu je pravda, že teď řešíme se studiem penocze návrh svítidla, jehož podstatná část bude z karbonu. Ale tato materiálová kombinace přišla sama. Osobně jsem ji nevyhledávala. Taky mě v poslední době dost zajímá a baví pěnové sklo, což je ve své podstatě izolační materiál, který se vyrábí z odpadového skla.
Jaké máš představy o své práci do budoucna? Jak by ses chtěla vyvíjet a dál profilovat?
Ráda bych, aby se nám vyvíjela práce ve studiu penocze. Stačilo by mi dělat práci, která mě baví a naplňuje. Autorskou tvorbu pak beru jako určitý druh nadstandardu. Jako bonus. Něco, co si dělám pro radost, která je pak větší, když zajímá i někoho dalšího.
Jaké umělecké dílo, z tvojí tvorby, tě nejvíc charakterizuje a proč?
To je těžká otázka. Když se nad tím zamyslím, jsou to asi práce, které sjednocuje téma malířského válečkového dekoru. Ten se mou prací prolíná už několik let. Začátek byl hodně intenzivní. V posledních letech to už není tolik, ale pořád se mi toto téma vrací. Dalším důležitým tématem v mé práci je upcyklace. Asi neumím objektivně vybrat jedno charakterizující dílo.
S Dagmar Petrovickou a Evou Novákovou jste založily studio penocze, které se soustředí na designové sklo a světelné instalace. Kdy jste se spolu rozhodli této projekt vybudovat a jak v něm jako trojice různorodých umělkyň fungujete?
Koncept toho, jak by penocze mohlo fungovat, vznikl v roce 2011. Celý proces vzniku studia byl hodně o dialogu, v debatách o tom jak by značka a naše individuální působení v ní mělo fungovat tak, aby nám všem vyhovovalo. Řešily jsme tenkrát hranice hodnot, které uznáváme a na kterých se shodneme. Penocze je primárně postavené na individualitě každé z nás a našem vzájemném propojení v přístupu u řešení specifických témat.
Čím se v penocze prezentuješ a jak plánuješ, že se tvá tvorba bude vyvíjet?
Mé působení v penocze bych nerada charakterizovala jako mou individuální prezentaci. Skutečně to je o dialogu a vnímám nás jako team. Jeden celek, skládající se ze tří individualit, které dokážou najít společné východisko. Byla bych ráda, kdybychom si to uměly udržet.
Mimo penocze spolupracuješ s Dagmar Petrovickou i v projektu goodbyGlass. Jaký má pro tebe goodbyGlass potenciál?
Projekt goodbyGlass mi je hodně sympatický v tom, že pomáhá zviditelnit i z zpřístupnit autorské sklo nejen mladých výtvarníků široké veřejnosti. Když Dagmar s tímto nápadem přišla, přišlo mi přirozené se do něj zapojit.
Čím se v goodbyGlass prezentuješ?
Foukanými autorskými skleničkami, tavenými mísami a v neposlední řadě svítidly, kterých jsem ve studiu penocze spoluautorkou.
Nemůžu nezmínit současnou koronavirovou krizi, která se dotkla většiny obyvatel naší země. Jak v této zvláštní době výtvarně funguješ?
Je pravda, že v celospolečenském kontextu vnímám určitá omezení, nicméně mně samotné se to moc nedotklo. Mám štěstí, že mám práci, která mne uživí, a nemusím řešit existenciální otázky. V podstatě žiju skromným životem, který má nějaký rytmus a ten mi koronavirus nijak zásadně nenarušil.
Takže tě koronavirová pandemie nijak neomezila?
Jediné a zásadní omezení vnímám v nezpřístupnění osobních setkání. Všem nám je asi jasné, že se věci dají řešit online. Nicméně osobní kontakt je nenahraditelný. Navíc to je celé postavené na hlavu. Vzniká zdánlivý pocit, že v této těžké době, by každý mohl být rád za poptávku práce, ale opak je pravdou. Z různých důvodů jsou globálně omezené kapacity, a proto nejsou některé subdodavatelské firmy schopny poptávku naplnit.
Na čem tedy momentálně pracuješ?
Asi se to nedá vyspecifikovat jako jedna věc, na které pracuji. Mám rozdělanou produkci několika témat, které řešíme v penocze. Pracuju na UTB FMK, jako asistentka v Ateliéru Designu skla, mám rozpracovaných pár projektů pro sklárnu Janštějn a ráda bych dodělala jeden skleněno-bodyartový projekt. Taky mám nápady na nové věci, u kterých bych ráda pracovala již se zmíněným s pěnovým sklem.
Jak ze svého subjektivního pohledu vnímáš celkovou sklářskou scénu a budoucnost českého skla? I ve spojení s pandemií?
V několika letech před pandemií vzniklo hodně malých studií a firem, které měly našlápnuto na to, aby se uživily. Teď nevím. Hodně to bude záležet na odběratelích. Stále máme know-how i lidi, kteří jej zrealizují. Asi to bude stát i ležet na poptávce a osvícenosti poptávajících.
A co bys do budoucna chtěla dělat?
Pracovat a realizovat zajímavé projekty.
Sklářská umělkyně Irena Czepcová (1986*) vystudovala obor Sklo na SUPŠ Sklářské ve Valašském Meziříčí a následně absolvovala v ateliéru Sklo u Ilji Bílka na Univerzitě Jana Evengelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Studovala v rámci zahraničních stáží v Polsku na Akademia Sztuk Pieknych im. Jana Matejki w Krakowie a v Maďarsku na University of Pécs. Je spoluzakladatelkou studia penocze, kde spolupracuje s Dagmar Petrovickou a Evou Novákovou. Mimo další projekty je i součástí goodbyGlass, kde se prezentuje například ručně foukanými skleněnými skleničkami. V současné době působí jako asistentka v Ateliéru Designu skla na Fakultě multimediálních komunikací univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. S jejími výtvarnými díly se pojí zájem o světlo, upcyklaci a procesuální experiment.
Líbí se vám naše rozhovory se sklářskými umělci? Zajímáte se o dění v současném českém skle? Pokud byste chtěli podpořit naší aktivitu, abychom vás nemuseli i nadále zatěžovat reklamou, budeme rádi za jakýkoliv příspěvek na podporu našeho blogu i dalších činností.
Přispět můžete na toto číslo účtu: 670100-2215867698/6210.
Všem vám moc děkujeme a doufáme, že i v nepřízni této doby budeme moci dále pokračovat v naší práci a v tom co nás baví. Rádi bychom po skončení pandemie zase navázali na naše pop-up akce, výstavní činnost i zážitkové exkurze.
V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.
goodby Glass 
1 komentář: „Irena Czepcová, spoluzakladatelka studia penocze: „Ve své výtvarné tvorbě používám světelné zdroje spíše symbolicky, jako prostředek k vyjádření. Plynule mi zkušenosti s nimi přecházejí do procesu, kdy řeším jejich užitnou rovinou. ““