O tom, jakým způsobem, se od malovaného skla dostala sklářka Anna Mikešová k tvorbě autorského skleněného šperku, jsme si povídaly v našem dalším rozhovoru. Její šperky jsou moderní, výrazné a ženy, které je nosí, by měly mít chuť experimentovat a odlišit se. Kromě samotné tvorby se věnuje i workshopům pro veřejnost, kde si může každý zkusit techniky navlékání a ketlování, a vytvořit si jednoduchý šperk ze skleněných korálků. Přečtěte si více o této nadané výtvarnici v našem povídání o skle, šperku a rodině.
rozhovor no.: 22
— můj pracovní postup bych popsala jako příjemnou shodu náhod, sled událostí a rozmanité chuti, společně se špetkou inspirace a velké porce improvizace —
Momentálně tvoříš autorské šperky pod vlastní značkou Minart. Vystudovala jsi ale nejdříve malování skla.
Vystudovala jsem obor Malované sklo na střední škole v Kamenickém Šenově. V životě jsem chtěla být malířkou obrazů. Pocházím z Nového Boru a vyrůstala jsem v sousedství akademických malířů, sochařů a sklářských pedagogů, což mě dost ovlivnilo. Na Vyšší odborné škole sklářské v Novém Boru jsem si zkusila i jiné sklářské techniky, jako je třeba broušení skla, foukání, rytí, vitráže či tavenou plastiku. Nejvíce mě z nich oslovila moderní technika slinování skla neboli fusing.
Kdy ses rozhodla začít dělat šperk?
V šestadvaceti letech tomu pomohla náhoda a nadchla jsem se pro skleněnou bižuterii. Už na střední škole jsem si doma dělala šperky v malé laboratorní peci a zkoušela je prodávat ve Sklářském muzeu. Měla jsem štěstí. Vydržela jsem sedm let pracovat v Českém soukromém obchodě s korálky a komponenty. To byla velká zkušenost. Propojila jsem sklářství, které jsem studovala a bižuterii dohromady, Mé šperky jsou na pomezí těchto dvou oborů.
Plánuješ se k malování skla vrátit?
Malířský štětec jsem naposledy držela v ruce v roce 2005 právě v Kamenickém Šenově, kde se realizovaly vybrané návrhy vídeňské společnosti Lobmeyr, a kde jsem zároveň dva roky bydlela. Po skončení téhle praktické zkušenosti mi bylo jasné, že se bez zázemí a stálého odbytu malováním skla neuživím.
Kdy a jak vznikl tvůj sklářský ateliér Minart?
Po absolutoriu mi přišla nabídka k umělecké práci „Artist in residence“ v domě Sklářského atelieru pana Petra Ratha v Kamenickém Šenově. Podmínkou k tomu, abych mohla být součástí, bylo založení živnosti. Vznikl tak můj vlastní sklářský atelier s přezdívkou Minart, kde jsem měla malířskou dílnu. Být na volné noze a žít si bohémský umělecký život zní skvěle, ale pokud člověk nemá stálé zakázky, je to poněkud náročné. Po dvou letech jsem ateliér pozastavila a vrátila se k němu až v roce 2012. To jsem se začala věnovat pouze tvorbě autorského šperku. Spojila jsem zkušenosti z příbuzných oblastí sklářské a bižuterní výroby. Tak vznikl nápad tvořit skleněné šperky. Od roku 2014 provozuji ve Sklářské Krčmě v Lindavě worksopy korálkování, kde si návštěvníci sklárny mohou osvojit základní bižuterní techniky.
Vyrábíš si vlastní komponenty, pomocí ručního navíjení drátku. Popiš mi prosím tento způsob výroby.
Zaujala mě pomůcka pro tvorbu s drátkem, které se říká Coiling Gizmo. Je to patent na ruční navíjení drátku, o který jsem se pak začala víc zajímat. Techniku jsem dál rozvíjela a kombinovala drátek s drobnými rokajlovými korálky a s velkými broušenými ohňovkami. Je to velmi pracná a časově náročná technika. První šperky byly opravdu hodně extravagantní. Postupně jsem se propracovala ke kolekcím, které se hodí ke společenským, kulturním i pracovním příležitostem.
Tvé šperky jsou velmi originální a k nepřehlédnutí. Na jaké příležitosti se hodí?
Šperky Minart jsou módní doplňky, které dotváří osobnost toho, kdo je nosí. Hodí se pro ženu, která se ráda zdobí a má potřebu se odlišit. Jsou výjimečné, originální a výrazné. Upřednostňují je ženy sebevědomé, které mají rády pozornost a nebojí se cestovat a zkoušet nové věci. I to vědomí, že jsem si šperk ráno vzala, protože se chci cítit lépe, ovlivní chod celého mého dne a dělá ho neobyčejným.
Když tvoříš ucelené kolekce šperků, na co se nejvíce soustředíš?
Pokud tvořím ucelenou kolekci, vycházím z příležitostí, pro kterou je šperk určený. Skleněný šperk se hodí na ojedinělé události, kterých bývá jenom pár do roka. Můj pracovní postup bych popsala jako příjemnou shodu náhod, sled událostí a rozmanité chuti, společně se špetkou inspirace a velké porce improvizace. Moje velké potěšení je z tvorby samotné. Baví mě řemeslo a ruční práce, které vnímám především jako formu osobní terapie. Nemám strach kombinovat různé techniky, například skleněné korále a drátek. Soustředím se na to, co mi vzniká pod rukama a v momentě, kdy je to pro mě zajímavé, to rozvíjím dál.
Co tě nejvíc inspiruje? Kde získáváš nápady?
Nápady pro nové kolekce jsou většinou výsledek předchozího experimentu, během kterého nemám čas sledovat ostatní šperkaře a momentální designové trendy. Sama se za designéra nepovažuji, jsem sklářská výtvarnice, která se snaží popularizovat sklářské řemeslo a prezentuje se výrobky ze sklářského regionu. Buduji si svou značku, a to nejlepší mě teprve čeká. Dělat šperky je pro mě pohodlné a praktické. Stačí k tomu doma jeden stůl, základní pomůcky a materiál. Tvorba z domova se dobře skloubí s péčí o dvě malé děti. Zatím jsem neměla pořádnou příležitost, kam bych šperky nosila, a to je hlavně tím, že jsem od roku 2016 na rodičovské dovolené.
Máš vůbec čas na rodičovské dovolené rozvíjet svůj zájem a profesi?
Nepozoruji žádnou zásadní změnu ve vnímání šperku, kterou by mě mateřství ovlivnilo. Jsem ráda, že jsem se šperku věnovala, než jsem měla rodinu a byl dostatek času vytvořit si svůj rukopis. Mám hotové vzory, nebudu už muset nic zkoušet a vymýšlet. A do budoucna, až děti povyrostou vím, že mám co dělat.
Co pro tebe sklo, jako materiál, znamená?
Oba rodiče studovali sklářskou školu a celý život pracovali ve sklárně. Pomatuji si z dětství zakouřenou atmosféru moderních kanceláří Crystalexu nebo výheň u pecí na Hyntychu, kde se mi moc líbilo. Ten šrumec jednou za tři roky, během mezinárodního sklářského sympozia. Také extravagantní umělce jako byl Bořek Šípek. Beru to tak, že když tu žiji v místě obklopena vším tím sklem, tak s ním budu žít i dál a budu řemeslo i dál předávat. Sklo pro mě znamená životní styl.
Kromě výroby šperků se věnuješ i workshopům pro veřejnost. Co se u tebe může naučit nebo vyzkoušet?
Od roku 2014 provozuji workshopy korálkování, kde si návštěvníci sklárny mohou osvojit základní bižuterní techniky. Jedním z nich byl projekt Šperky z Korálkové dílny v rámci regionální zážitkové turistiky Libereckého kraje, kde si především děti mohly vyzkoušet techniky navlékání a ketlování a vytvořit si jednoduchý šperk ze skleněných korálků. Účastníci takového workshopu se zároveň dozví něco málo ze sklářské historie a technologie.
Kdy a kde plánuješ další akci či workshop a co si na něm můžeme vyzkoušet?
V letošním roce jsem měla v plánu rozšířit workshopy o malování a broušení skla. Projekt Putovní sklářská dílna se mi bohužel nepodaří z rodinných důvodů realizovat. Díky rodičovské dovolené mám stále možnost se částečně věnovat podnikání, ale můj zájem se teď musel hodně přizpůsobit nové životní situaci. Mladší syn na jaře onemocněl a potřebuje každodenní péči. Workshopy už nezvládám, a tak mi zbývá práce z domova nebo online.
Lákají tě i jiné techniky zpracování skla nebo jiná výroba šperku? Co by sis chtěla vyzkoušet?
Chtěla bych dělat větší věci, než jsou šperky, a to souvisí s větším prostorem. Chci se vrátit k technice slinování plochého skla a malovat obrazy sklářskými barvami podle vlastního návrhu.
Jak ses dozvěděla o projektu goodbyGlass a jaký má podle tebe potenciál?
O projektu GoodbyGlass jsem se dozvěděla z Instagramu, kde mě zaujaly skleněné plastiky. Oslovila jsem Dagmar a nabídla jí své šperky. Tím začala naše spolupráce. Potenciál projektu je v tom, že zvyšuje povědomí o nové generaci sklářských výtvarníků napříč Českou republikou a podává ucelený pohled momentálního trhu. Takový projekt vítám, protože nabízí zákazníkovi možnost, kde si může jednotlivá umělecká díla porovnat, prohlídnout a koupit.
Prozradíš mi, jaké máš plány do budoucna?
Momentálně vyrábím hlavně drobné dárkové předměty a bižuterii inspirované přírodou na pomezí Lužicko Žitavských hor a s tvůrčími sny do budoucna jsem opatrná.
/bio/
Sklářka Anna Mikešová(1980*) tvoří autorské skleněné šperky, které kombinují zkušenosti ze sklářského i bižuterního oboru. Nejdříve vystudovala obor malované sklo na SUPŠS v Kamenickém Šenově a následně pokračovala na VOŠ sklářské v Novém Boru. Po absolutoriu si založila svůj sklářský ateliér Minart. V šestadvaceti ji nadchla skleněná bižuterie, kterou tvoří i na rodičovské dovolené. Kromě autorské činnosti připravuje workshopy pro veřejnost, kde si návštěvníci sklárny mohou osvojit základní bižuterní techniky. Je součástí projektu goodbyGlass. Její šperky se hodí pro ženy, které se rády zdobí a mají potřebu se odlišit. Jsou výjimečné, originální a výrazné.
Líbí se vám naše rozhovory se sklářskými umělci? Zajímáte se o dění v současném českém skle? Pokud byste chtěli podpořit naší aktivitu, abychom vás nemuseli i nadále zatěžovat reklamou, budeme rádi za jakýkoliv příspěvek na podporu našeho blogu i dalších činností.
Přispět můžete na toto číslo účtu: 670100-2215867698/6210.
Všem vám moc děkujeme a doufáme, že i v nepřízni této doby budeme moci dále pokračovat v naší práci a v tom co nás baví. Rádi bychom po skončení pandemie zase navázali na naše pop-up akce, výstavní činnost i zážitkové exkurze.
V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.
goodbyGlass 